Vliv umělého elektromagnetického záření na živé bytosti

Biochemie je věda o chemických procesech v živých organismech. Chemické reakce, které vedou k biologickým jevům, jsou zkoumány až na úroveň jednotlivých atomů v molekulách. Pochopením těchto jevů na nejmenší možné úrovni se doufá, že se získá úplné porozumění životním procesům na vyšších úrovních, například na úrovni buněk, orgánů nebo celých organismů. Biochemie, díky farmaceutickému průmyslu, který z ní vychází, si získala více či méně monopolní postavení v biologickém a lékařském výzkumu. Ve veřejnosti panuje názor, že biochemie představuje vědecký základ pro pochopení života a že farmacie přenáší výsledky tohoto výzkumu do lékařské praxe.

V buňkách živých organismů skutečně probíhá obrovská rozmanitost chemických reakcí – biochemických procesů – například celý proces trávení. Zpočátku byla buňka vnímána jako sáček s vodou, ve kterém rozpuštěné látky provádějí potřebné reakce. Reakční partneři by se setkávali díky náhodnému pohybu způsobenému teplotou. Tento proces je známý jako difúze, při níž je setkání správných reakčních partnerů náhodné.

Výzkumy posledních desetiletí však ukazují, že tento obraz ve své podstatě neplatí. V mnoha případech jsou akce v buňce mnohem cílenější, než by se očekávalo pouze na základě difúze. Příklady zahrnují přenos elektronů v komplexech dýchacího řetězce v mitochondriích nebo funkci takzvaných motorových proteinů, které vykonávají určité pohybové vzory s vysokou frekvencí a přesností, což spíše připomíná technické motory než chemické molekuly. Samozřejmě, difúze stále probíhá, a vzhledem k chemicko-fyzikálním zákonitostem je nevyhnutelná a má svou funkci, ale není hlavním faktorem pro přežití buňky.

Je stále jasnější, že v buňkách probíhá mnohem více koordinace a spolupráce, než co by vysvětlila pouze difúze. Již před mnoha desetiletími napsal známý profesor Lehninger ve své učebnici biochemie:

"Jsme stále daleko od toho, abychom dokázali vysvětlit, proč je chymotrypsin více než 1 000 000 000krát efektivnějším katalyzátorem, než jakýkoli organický model mohl dosud ukázat."

A asi před 10 lety zveřejnila univerzita v Amsterdamu na své webové stránce:

"Zatímco již víme hodně o genech a proteinech, stále je úplně nevyřešená otázka: Jak spolupracují geny, proteiny a jiné molekuly, aby buňka fungovala? Odpověď nelze nalézt pouze z poznání jednotlivých složek. Naopak, buněčné 'know-how' je výsledkem spolupráce mnoha komponent."

Jakým mechanismem tedy může taková spolupráce probíhat? Nejlepší kandidát se zdá být elektromagnetické pole. Díky dnešnímu technickému pokroku víme, že i nejmenší elektromagnetické signály (například optická vlákna, Wi-Fi, Bluetooth atd.) umožňují rychlý přenos obrovského množství dat. Možná příroda využívá tento potenciál elektromagnetických vln v našich buňkách ještě efektivněji. Druhou věcí je, že víme, že elektromagnetické vlny nejsou ve biologii žádným výmyslem; naopak, známé mozkové vlny jsou elektromagnetické vlny. I když jsme se naučili je interpretovat, stále přesně nevíme, jak vznikají a jaká je jejich funkce. Alespoň je však jasné, že prostřednictvím elektromagnetických mozkových vln spolupracují větší oblasti mozku a vzájemně se koordinují.

Tato fakta a vývoj vedly k tomu, že výzkum buněk se stále více přesouvá od biochemie k biofyzice. Po celém světě se mnohé výzkumné skupiny zaměřují na interakce mezi elektromagnetickými poli a buňkami nebo celými organismy. V USA zahájil v roce 2010 Národní institut pro rakovinu iniciativu, která má za cíl více zohlednit fyzikální aspekty v rakovinovém výzkumu. V současnosti je v 12 výzkumných centrech (tzv. Physical Sciences-Oncology Centers) podporováno několik skupin, které se zaměřují právě na tyto aspekty.

Vzhledem k těmto vývojům je zcela logické, že vznikají nové koncepty, jako je Vitalfeld-Technologie a její léčebné formy, které se obracejí na biofyzikální přístup. Z vědeckého hlediska mají takové koncepty minimálně stejné právo na uznání jako tradiční biochemické koncepty.